SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 43. DÍL - PAVEL KOTAS

Absolvent svitavského gymnázia Pavel Kotas vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a už při studiu se zabýval tvorbou webových stránek pro klienty. Ke konci vysokoškolského studia odjel do Finska vyučovat webové technologie a po návratu založil rezervační a recepční systém pro hotely Previo.cz. Jde o cloudový systém, kdy aplikace běží na serverech a je dostupná klientům přes internetový prohlížeč, čímž nezatěžuje hardware ani software v ubytovacím zařízení.
Dvaačtyřicetiletý Pavel Kotas pro „své“ Previo neustále vymýšlí různá vylepšení a kromě toho usiluje o stavbu a otevření soukromé základní školy ve Staré Boleslavi.

Coby svitavský rodák, jak se Vám líbí současné Svitavy? Máte oblíbené místo?
„Musím uznat, že na Svitavy velmi rád vzpomínám a relativně často sem jezdím za rodinou. Při pohledu “z Prahy” se mohou zdát Svitavy jako nezajímavé město, odkud je to všude daleko - rozuměj Hradec, Brno, Olomouc. Ale já bydlím v Brandýse nad Labem a tady v Městských listech byly loni dokonce Svitavy na dvoustraně prezentovány jako příkladné město, kde všechno funguje. Hrdě jsem potvrzoval, že náměstí, bazén, stadion, městská hala, Fabrika, parky, silnice, chodníky - všechno je opravené a ještě jsou peníze i na kulturu a zábavu. Svitavy jsou plně soběstačné a mají krásné okolí. Ani tak hornaté jako Šumava či Krkonoše, ale ani taková placka, jako tady v Polabí. Já osobně rád chodím na stadion, ke gymplu či do parku Patriotů, ale nejčastěji brouzdáme lesy v okolí Javorníka - více hub jsem snad nikde neviděl. A na jaře těch bledulí! :)“

Absolvoval jste místní gymnázium, jaké máte vzpomínky na studium, spolužáky, učitele?
„Na spolužáky výborné. Někteří jsou dodnes mými nejlepšími přáteli. Reálné gymnázium bylo tehdy úplná novinka, a my byli první ročník sedmiletého studia. Ne všechno mi šlo, byl jsem spíše průměrný student, ale nikdy mě nenapadlo zpochybňovat zázemí nebo metody výuky. Myslím, že většina pedagogů dělala své maximum a bylo tam několik skutečně nadšených učitelů. V dobrém vzpomínám například na třídního učitele Martina Komoně či pány Velešíka, Macha a Brůnu. U některých jiných učitelů naopak z odstupu vidím, že to mohli zvládnout lépe, nenadchli nás pro daný předmět, nebo nám ho dokonce nadobro znechutili. Mnoho jiných studentů na vysoké škole mělo přede mnou značný náskok například v matematice, ze které jsem přitom maturoval. Gymnázium má krásný areál a i některé skvělé učitele. Sám se teď školstvím částečně zabývám, tak je to pro mě aktuální téma.“

Po gymnáziu Vysoká škola ekonomická v Praze, jaký obor? A nasměroval Vás k Vaší současné práci?
„Studoval jsem, jak se tehdy říkalo, “nejtěžší gympl v Praze”, a ještě fakultu Podnikohospodářskou, která nepatřila mezi ty nejprestižnější. Rozhodně nemohu říct, že mi vysoká škola nic nedala. Dvakrát jsem vycestoval do USA díky školnímu programu, poznal tam svou manželku, pár dobrých přátel a umožnila mi současně se studiem zahájit podnikání v IT a hrát fotbal. Některé předměty mi daly základ, který jsem v podnikání určitě využil, a navedly mě na odbornou literaturu, která mě do budoucna ovlivnila.“

Při škole jste prý hrál fotbal za Spartu.
„Bylo to jen v prvním ročníku, díky svitavskému patriotu magistru Šperkovi, který tam měl známého. Nicméně pravdou je, že jsem ve Svitavách hrál od 17 let za muže divizi a byl jsem tak zvyklý na tvrdší a rychlejší hru. To mi pomohlo se chytit. Ve Spartě navíc hráli hráči vždy o rok mladší, než odpovídá dané kategorii. Takže zatímco mně táhlo na 19, tak spoluhráčům jako Tomáši Hübschmanovi, Patriku Kolářovi, Tomáši Jůnovi či na jednom tréninku Tomáši Rosickému bylo 16-17 let. Díky zkušenostem jsem s nimi dokázal držet krok, ale cítil jsem rozdíl v technice. Oni měli od malička míč na noze 6 dní v týdnu pod profi vedením. Já čutal sice taky každý den, ale často u gymplu na tom plácku za betonem, kde jedna strana je o metr výše než druhá a kličkoval jsem nejen mezi spolužáky, ale i mezi drny a občas mezi smrky.“

Co jste se naučil ve Finsku při vyučování webových technologií?
„Finsko byla další zkušenost díky vysoké škole. Asi jsem od toho očekával něco trochu jiného, ale ve finále jsem se sám obrovsky posunul ve webových technologiích, které jsem učil. Říká se “kdo učí, ten se učí”, a já to mohu jen podtrhnout. Neučil jsem Finy, ale mezinárodní třídu, dva semestry. Z nervozity jsem nastudoval mnoho zdrojů na každou hodinu a pak z toho ještě mnoho let těžil při svém podnikání. Ve Finsku jsem byl od září do dubna, takže si pamatuji převážně déšť, sníh a tmu :)“

Čím se zabývá společnost Atway, kterou jste založil?
„Atway s.r.o. vznikla už před Finskem a navazovala na moji živnost - zakázkovou tvorbu webových stránek pro různé klienty. Mimo jiné pro několik svitavských jako Qanto či Grafiko. S tím jsem začal hned po maturitě. Časem jsem se dostal k zakázce na systém pro jeden menší penzion z Poličky, a to byl první krůček ke zlomu v profesní kariéře. Uvědomil jsem si, že jako křeček v kolečku dělám z měsíce na měsíc zakázky pro další a další klienty, ale když neseženu novou zakázku, tak nebudu mít za měsíc na výplatu a nájem. Něco se muselo změnit a já už začal chodit po pohovorech u zavedených firem  jako mall.cz či centrum.cz. Nechybělo moc a byl bych (ne)spokojený zaměstnanec.“

Pak přišlo Previo, rezervační a recepční systém pro hotely. Do té neexistoval podobný online systém?
„Systémů existovalo několik. Ale já byl dostatečně nezkušený, naivní a tvrdohlavý, abych udělal vlastní. Kdybych si tehdy provedl průzkum trhu a vše propočítal v byznys plánu, tak bych do toho nikdy nešel. Díky bohu za tu naivitu!  Navíc jsem na podnikání už nebyl sám. Měl jsem za zády investory z MITONu, kteří přinesli několik zásadních myšlenek, synergií a podrželi Previo finančně v prvních čtyřech letech, kdy nebyla šance uživit tým jen z tržeb. Ano, byli jsme první cloudový hotelový systém v Čechách a možná i na světě. Psal se rok 2006 a například Facebook, Youtube či Booking.com u nás ještě nikdo neznal. My měli dobrou vizi - propojit rezervační portály se systémy ubytovatelů. U desktopových systémů to bylo velmi složité, proto jsme udělali vlastní cloudový. Chtěli jsme mít 300 klientů po prvním roce a měli jsme jich 30… Dnes používá Previo asi 3500 hotelů a penzionů v deseti zemích Evropy a propojujeme jejich data na Booking.com, Airbnb, Slevomat nebo dosud částečně moje portály Hotel.cz, Hotely.cz a Spa.cz.“

Když zmiňujete vyhledávač ubytování Hotel.cz, v čem je lepší než ostatní systémy?
„Hotel.cz tu byl několik let před Bookingem. Umožnil první online rezervace hotelových pokojů v ČR. Nicméně někdy od roku 2012 je jasné, kdo tomuto odvětví globálně vládne. Těžko v 50 lidech vymyslíte něco inovativního a revolučního proti globálnímu gigantovi, který má přes 17 tisíc zaměstnanců! Nicméně my jsme vymysleli třeba Spa.cz, které je lídrem v lázeňských a wellness pobytech v Čechách. Zkusili jsme rezervovat konferenční prostory na Konfi.cz - v době covidu pecka…:-)
Děláme věci, které Booking nedělá. Známe lépe český trh, umíme poradit i po telefonu, najít alternativy, zařídit firemní rezervaci, doporučit atrakce a zábavu v okolí. Musíme si umět najít své místo dvojky na trhu. Já již ale exekutivně v Hotel.cz skupině nepůsobím. Od roku 2018 jsou naše portály součástí středoevropské skupiny Szallas.Group a těží z propojení na Maďarsko, Chorvatsko či Polsko. Zůstávám tam jen jako minoritní akcionář a sleduji, jak se skupině daří. Není asi překvapením, že během covidu to nebylo nic moc, ale nás ten zvýšený domácí cestovní ruch velmi posílil. Respektive tam, kde globální hráči padali jak hrušky o 50 procent dolů, my jsme dokázali udržet stejné tržby a flexibilně reagovat na různá opatření lokálních vlád k podpoře či omezení cestovního ruchu. Skupina letos opět roste tempem přes 20 procent ročně a je dlouhodobě zisková.“

Čím se zabýváte aktuálně, rodí se v hlavě nápad na něco nového?
„Plně se věnuji především Previu, které nepatří do Szallas.group. To je stále většinově moje firma a hrozně mě baví, zvláště vymyšlení a vylepšování UX a designu našeho softwaru. Je to můj největší koníček. Mám přes 80 kolegů ve čtyřech zemích, letos překročíme 120 milionů v tržbách a zároveň pomáháme zlepšovat úroveň dovolených v Česku. Vážím si toho, co mám a co jsem za těch 20 let pomohl vybudovat. Asi už to s Previem dotáhnu do důchodu, ale do té doby mě doufám čeká ještě hodně práce i zábavy.“

Máte i nějaký volný čas a jiné koníčky než práci?
„Kromě sportu se s rodinou, manželkou Katkou a dcerami Adélkou a Klárkou, věnujeme velkému projektu stavby soukromé základní školy u nás, ve Staré Boleslavi, což je souměstí s Brandýsem nad Labem. Pronikl jsem do tajů inovativního vzdělávání. Máme tady super školu, která nemá vhodné prostory pro svou výuku. Sehnat v okolí Prahy volnou školní budovu je dost oříšek:-) Rozhodli jsme se jim jako rodina pomoci a již 3 roky pracujeme na řešení. První pokus nevyšel. Chtěli jsme rekonstruovat městem vlastněný brownfield “Sluneční lázně”, ale město nenabídlo takové podmínky, abychom do toho mohli jít. Nyní pracujeme na studii na jiném místě a vše, zdá se, jde dobrým směrem. Někdy okolo roku 2025 bychom chtěli školu otevřít. Pro moje děti již ta škola nebude, ale snad svou troškou pomůžeme vzdělávání v České republice obecně.“

Sledoval jste bratra Lukáše při jeho působení v basketbalové lize? A byl jste se podívat ve Svitavách na některý ze zápasů Turů?
„Na bráchu jsem samozřejmě jezdil velmi často. Už když hrál za USK Praha na Folimance, tak jsem viděl vždy několik zápasů za sezonu, později jsme jezdili příležitostně i do Pardubic. Basket je krásná a atraktivní hra. Bavily mě logicky především vyrovnané zápasy s vítěznými zvraty v posledních vteřinách. Když se ve Svitavách postavila nádherná hala a Tuři se dostali do Mattoni NBL, bylo to super, ale také bylo jasné, že to nejde hrát jen s domácími odchovanci. Přiznávám, že v zápasech Svitav s Pardubicemi jsem fandil bráchovi, ale ještě víc jsem si přál, aby jednou za Svitavy hrál, což nevyšlo. Po konci jeho kariéry jsem ale přestal basket sledovat, stejně jako mě již tolik nezajímá fotbal po konci mé kariéry.“
Ptala se: Petra Soukupová