SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 34. DÍL - PETR PATOČKA

Vystudoval sociální geografii a regionální rozvoj na ostravské univerzitě. Petr Patočka je shodou okolností bratrancem lékaře Petra Patočky, který figuroval v rubrice Svitavských světáků v červnu, ale věnuje se zcela jinému odvětví. Už na vysoké škole ho totiž začala zajímat témata související s udržitelným rozvojem a ekologií. Je spoluautorem řady úspěšných expozic, a to například na EXPO 2015 v Miláně. A dlouhou řadu let, konkrétně od svých šestnácti, se věnuje vlastní malbě. Že je úspěšný, potvrzuje mnoho samostatných i společných výstav.

Pokud Vás už na vysoké škole zajímala ekologie, souznělo s tím i první zaměstnání?
„Určitě, mé první zaměstnání, v němž jsem strávil osm let, bylo v Pražském institutu pro Globální politiku Glopolis, kde jsem se zabýval analýzami rozvojové politiky, tématem klimatické změny a jejich dopadem na chudé země, energetickou politikou. Během mé práce pro tento institut jsem se zúčastnil třeba dvouměsíčního výzkumného pobytu v Gruzii či v Etiopii, zastupoval jsem mezinárodní síť organizací Climate Action Network na konferencích OSN.“

Napadlo Vás pak - po zkušenostech, které nemá leckdo – odejít?
„Ano, po osmi letech analytické práce jsem potřeboval udělat profesní změnu, a tak jsem přemýšlel, co bych mohl dělat. Chtěl jsem dělat něco v oblasti udržitelného rozvoje, ale zaměřeného více na praktické využití. Také jsem chtěl zkusit rozjet nějaký svůj projekt či nápad.
Tehdy jsem se o svém záměru začal bavit se svým kamarádem Honzou Rolníkem, který byl v podobné životní etapě. Začali jsme se spolu po večerech bavit, co bychom spolu mohli začít dělat, na stole byla tehdy řada nápadů. A v té době jsme se dozvěděli, že se připravuje soutěž na hlavní multimediální instalaci pro Český pavilon na světové výstavě EXPO v Miláně v roce 2015.
Založili jsme tenkrát společnost Full Capacity a začali spolupracovat s fakultou architektury na ČVUT na projektu pro Český pavilon. Soutěž jsme vyhráli a strávili téměř dva roky přípravami a pak samotnou realizací a provozem instalace s názvem Laboratoř Ticha. Pak jsme pro český pavilon dělali ještě výstavní mobiliář. A díky zkušenostem z Milána jsme se posléze pustili do dalších expozic…“

Prosím, nebuďte skromný, co Vaše chytrá lavička?
„Je to tak, v době příprav na EXPO 2015 nás také napadl projekt chytré lavičky, který jsme také poprvé představili v Miláně. Další verzi lavičky jsme pak představili ještě o dva roky později opět na světové výstavě Expo, tentokrát v kazašské Astaně.“

Co je tedy chytrá lavička?
„Zajímaly nás nové technologie v oblasti obnovitelných zdrojů energie a přemýšleli jsme, kde a jak by se mohly tyto technologie využít ve veřejném prostoru. A tehdy nás napadl projekt chytré lavičky, která bude zcela využívat obnovitelné zdroje a bude lidem nabízet možnost nabít si telefon či jiné zařízení, poskytovat připojení na internet a dokonce první lavičky uměly měřit i kvalitu ovzduší.“

Má se lavička k světu?
„Laviček jsme po celé České republice nainstalovali kolem třiceti a myslím, že všechny jsou stále funkční. Nicméně lavičku už nyní dále nenabízíme. Kultivace veřejného prostoru nás však zajímá nadále a nyní připravujeme nový projekt městského mobiliáře, který snad po dvou letech příprav představíme v srpnu tohoto roku.“

Vraťme se k expozicím, kolik jich máte za sebou?
„Od roku 2015 jsme realizovali kromě Laboratoře Ticha pro EXPO například expozici pro Lesy ČR a Czech Tourism, obě také na EXPO, expozici na hradě Roštejn, audiovizuální expozici v iráckém Erbílu, pro UNESCO muzeum Erbilské Citadely, ta je zajímavá mimo jiné tím, že jde údajně o nejdéle trvale osídlené místo na naší planetě. A dále expozici pro halu Vincentka v Luhačovicích. Nyní realizujeme s dalšími partnery největší expozici v Národním muzeu - expozici Přírody. Pro Národní muzeum realizujeme interaktivní expozici s názvem Dětské muzeum, připravujeme expozici v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí, expozici středověku v Bílovci a také expozici na Svatém Kopečku u Olomouce.“

Kterou z expozic, na nichž jste dosud pracovali, považujete za nejvíce náročnou?
"Každá expozice je jiná, těžko se porovnávají. Ale asi nejnáročnější byla ta první pro EXPO v Miláně, šlo o velmi komplexní expozici s živým biotopem, obrovskou projekcí, robotickými kamerami a podobně.“

A nejvíce exotická?:-)
„Nejvíce exotická expozice byla asi ta v Iráku, zejména tím prostředím a také jsme se pohybovali asi 70 kilometrů od Mosulu, kde v té době probíhaly tvrdé boje.“

Co vlastně obnáší „realizovat expozici“?
„Realizace expozic je vždy velmi tvůrčí činnost. Každá expozice je úplně jiná, jedna je postavená hodně na audiovizuálních technologiích, jiná je více tradičnější, založená na výstavním fundusu, vitrínách, další zase více výtvarná, postavená na sochařských prvcích… Víceméně na každou expozici musíme dát dohromady trochu jiný tým řemeslníků, umělců. Což je někdy trochu náročné, na druhou stranu to je to, co nás na té práci baví, stále se učíme nové věci a rozhodně to není žádný stereotyp.“

Vy nejenom představujete umění a výtvory jiných, ale sám aktivně umění vytváříte. Představují Vaše díla Vaše názory na svět, niterné pocity, reakce na konkrétní situace?
„Malbě se věnuji zhruba od svých šestnácti let, i když musím říci, že s dlouhými pauzami. A v poslední době se vlastní tvorbě věnuji velmi málo. Vždy mě hodně bavilo expresivní umění, graffiti, street art. Mám rád, když je z těch věcí cítit tvůrčí energie, hravost, vtip, nadsázka. Nemám moc rád, když se věci berou příliš vážně. Při vlastní tvorbě mi jde více o proces malby než o samotný výsledek, baví mě kombinovat různé techniky. Sám nevím, zda chci svými obrazy něco sdělit, většinou to v plánu nemám, nicméně to pak samo nějak vyplyne a nějaké sdělení se samo objeví.“

Mezi Vaše záliby patří cestování, kam všude Vás osud či záměr zavály? A kam byste se rád z nějakého důvodu vrátil?
„No spíše patřilo. Teď kvůli práci a rodině si již nemůžu dovolit na měsíc či dva odjet, i když doufám, že až budou děti větší, tak se zase na pár delších cest vydám. Navštívil jsem řadu zemí od Indie přes Balkán, Maroko, Mosambik či Spojené státy americké. Ještě jednou bych se chtěl vrátit do Mosambiku, rád bych jel i s rodinou, až budou děti větší. Mám tam velmi dobrého kamaráda a Mosambik je krásná země, ještě nezkažená masovým turismem.“

Procestoval jste kus světa, v řadě zemí pracoval. Jste ale svitavský rodák, nemůžu se nezeptat na Svitavy. Které místo máte v rodném městě rád? A mají Svitavy něco, co jste jinde neviděl?:-)
„Těch míst je vícero, mám to rád v lesích kolem Rosničky, v údolí za viaduktem směrem ke Svaté Trojici. Nedávno jsem se byl po mnoha letech podívat do bývalého písečného lomu za Cihelnou. Byl jsem překvapen, jak velký to je areál. To místo má obrovský potenciál, bylo by skvělé, kdyby ho město v budoucnu využilo na nějaké veřejné akce.“
Petra Soukupová