Matěj Vrbka dorazil devátý v úžasném čase
Po 10 dnech a 23 minutách je svitavský sportovec Matěj Vrbka v cíli! Dorazil včera (ve středu 14. 7.) odpoledne. Za tento čas zvládl projet 1859 kilometrů po hranicích České republiky v extrémním závodě 1000 miles. Jeho výkon stačil na nádherné 9. místo! GRATULUJEME.
Matěj Vrbka se na trať extrémního závodu 1000 miles vydal podruhé ve svém životě. K tomuto rozhodnutí ho inspirovala reportáž o mílařském závodě v České televizi. Letos startoval z Hranic u Aše, cíl byl v Třebeni u Chebu. Kombinace původních severní a jižní trasy závodu obnášela přesně 1859 kilometrů.
Ze 150 závodníků, kteří se v neděli 4. července v Hranicích postavili na start, dojel Matěj Vrbka devátý. „Jsem spokojený, tělo je trošku v rozkladu, ale jsem spokojený,“ je první Matějův dojem po dojezdu. „Neskutečný výkon,“ komentuje jeho manželka Tereza, která byla s mužem v denním telefonickém kontaktu. „Každý den jsem mu říkala a četla vzkazy od rodiny a známých, všichni mu drželi palce. Jejich podpora mu hodně pomáhala,“ dodává Tereza Vrbková.
Jak vlastně tento extrémní závod probíhá? „Každý závodník obdrží přesnou trasu závodu, kterou musí bezpodmínečně projet. Snažil jsem se jet co nejvíce za světla. Denně jsem byl v pohybu 19 hodin, jel jsem průměrnou rychlostí 10 kilometrů v hodině a skoro za každého počasí,“ popisuje Matěj. Terén celé trasy je extrémně náročný, hodně míst bývá neprůjezdných a kolo se tak musí přenášet. „Je to závod bez organizační podpory a spíte, kde se dá, já spal nejčastěji v autobusových zastávkách,“ říká závodník. Každý večer musel pořadatelskému týmu poslat kontrolní SMS zprávu se souřadnicemi.
Který z letošních úseků byl nejhorší? „Parodoxně úsek, který je nejblíže k mému bydlišti a nejlépe ho znám. Byly to Orlické hory, které jsou dobře jezdivé, ale mně to tam vůbec neutíkalo,“ líčí Matěj Vrbka. Naopak nejlépe se mu jelo na jižní Moravě, kde si dopřál hodně zastávek. „Bylo krásné počasí, dal jsem si meruňky přímo ze stromu, trasa vedla mezi vinicemi…“ usmívá se závodník.
Závodníci s sebou vezou povinnou výbavu, Matěj měl navíc spací pytel, náhradní ponožky a bundu do deště. Je potřeba přemýšlet nad každou věcí, protože vše vezete či nesete vlastní silou. Svitavský sportovec naštěstí nemusel řešit žádný defekt, možná i proto, že přešel na bezdušový efekt. Kolo však dostane stejně jako člověk v takto neobvyklém závodě hodně zabrat. „Poslední dny to bylo o silné vůli mé i kola,“ potvrzuje Matěj. Jídlo se řeší „za pochodu“, po trase, jak brzy dvaatřicetiletý sportovec přiznává, nejčastěji si pochutnával na klobáskách.
Před náročným závodem je nezbytná promyšlená příprava. „V zimě trénuji na trenažeru, když je lepší počasí, snažím se jezdit venku. Ale na extrémní terén se těžko připravuje,“ upozorňuje Vrbka. Půl roku před závodem se snažil najezdit na kole přes 60 hodin měsíčně.
A co dál, jaká výzva je před Vámi? „Aktuálně žádnou nemám, ale mám svoje pětiletky, tak je možné, že bych za pět let zkusil cykloputování po Kyrgyzstánu nebo po Americe…“ mrkne svitavský sportovec. Matěji, gratulujeme!
Petra Soukupová