SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 51. DÍL - LUCIA A LUKÁŠ RAMBOUSKOVI

Manželé Lucia a Lukáš Rambouskovi nepocházejí ze Svitav. Lucia se narodila na Slovensku, Lukáš pro změnu vyrůstal na Vysočině. Potkali se na vysokoškolských studiích v Brně a v roce 2007 se přistěhovali do Svitav. Město se jim zalíbilo natolik, že zde již zůstali. S Lukášem se můžete setkat na veterinární klinice, Lucia je lékárnice a fotografka. Před pár lety si přestavěli dodávku na obytný vůz, kterým cestují do nejrůznějších koutů Evropy. O tom, jací jsou to cestovatelé, svědčí i počet společně navštívených zemí, který překonal číslo 40 a jistě není konečný…

Ani jeden nepocházíte ze Svitav. Co vás do města zavedlo?
Lucia: „Manžel, tehdy ještě přítel, si zde našel práci jako veterinář a já přijela za ním. Původně jsme tady plánovali zůstat tak rok dva, ale vyvinulo se to jinak a už zde bydlíme téměř 15 let.“  

Co se vám na Svitavách hned zalíbilo, případně naopak?
Lucia: „Když jsme se poprvé procházela po Svitavách, moc se mi líbily. Zaujaly mne barevné domy na náměstí, podloubí, velké vily, parky, hodně vzrostlých stromů. O to víc mě mrzí, že náměstí od té doby trochu chátrá a chybí mu život. Je to podle mne velká škoda.“
Lukáš: „Už z dětství jsem znal jednoho kamaráda, který pochází ze Svitav a jezdil k babičce do mého rodného města. Poté, co jsem se přistěhoval, mne představil svým kamarádům. S nimi jsem začal chodit hrát tenis na kurty na stadionu a vytvořil si vcelku rychle okruh přátel, což mi usnadnilo začátky zde ve městě. Vzpomínám si, že tenkrát stadion vypadal úplně jinak, kolem kurtů byly vysoké stromy, než jsme začali hrát, museli jsme prvně odhrabat listí, byla tam pouze jedna unimo buňka s občerstvením.“

Jste oba dva vášniví cestovatelé. Dáte vůbec dohromady výčet všech zemí, které jste už navštívili?
Lucia: „V tomto je expert manžel, který to má určitě spočítané. Já si jen pamatuji, že když jsme se o tom nedávno bavili, v Evropě nám chybělo ještě nějakých 5-6 zemí.“
Lukáš: „Myslím, že se to pohybuje kolem 43 zemí, které jsme již navštívili. V Evropě i mimo ni.“

Lásku k cestování máte oba vrozenou, nebo jste ji v sobě objevili až společně?
Lucia: "Něco v krvi asi budu mít. S rodiči jsme sice cestovali převážně k moři, ale krátce po revoluci, když se otevřeli hranice, vyrazili rodiče sami na roadtrip po západní Evropě, což si myslím, byl tehdy dobrý úlet, který bych udělala taky."
Lukáš: "Začal jsem více objevovat svět až po ukončení univerzity, kdy jsem odjel na 6 měsíců do Anglie a poté na 6 měsíců na Nový Zéland. Ale opravdu jsem cestování propadl až společně s mojí manželkou, která je hlavním iniciátorem našich cest."

V roce 2019 jste přestavěli menší dodávku na obytný vůz, který využíváte pro většinu svých cest. Jak náročná je taková přestavba?
Lukáš: "Upravit dodávku na cestování nám zabralo skoro celý rok. Pracovali jsme na tom hlavně po práci a o víkendech, takže se to protáhlo. Dost věcí jsme si dělali sami, jako například vyřezávání oken, izolace, elektroinstalace, fotovoltaické panely. S dalšími věcmi jako rozvod vody, plynu a hlavně s výrobou nábytku nám pomáhali řemeslníci."

Obytňáku jste dokonce dali jméno. Jaké a proč?
"Jmenuje se NOMA a je to taková slovní hříčka slov „nomád“ a „doma“. Rádi říkáme všude dobře Noma nejlíp. Pak dostala přídomek „the happy van“ a tak ji prezentujeme i na sociálních sítích, kde máme fotky z přestavby, cest a taky různé tipy na výlety a místa na přespávání. Pokud by to někoho zajímalo, může se podívat na náš profil @nomathehappyvan."

S obytným vozem jste se vrhli na prozkoumávání zemí, které jsou z ČR dostupnějších autem… je vůbec nějaká zem v Evropě, kterou jste nenavštívili nebo alespoň neprojeli?
"Určitě. Dodávkou jsme zatím nebyli například v pobaltských státech, ve Finsku, Irsku Anglii, Portugalsku…"

Jak probíhá plánování vašich cestovatelských dobrodružství? Kdo je iniciátorem?
Lucia: "Iniciátorem jsem většinou já, taky dělám itinerář, naviguji a dokumentuji. Lukáš se na cestách stará o auto, vaří a řídí. Máme to hezky rozdělené, takže když zaparkujeme, oba hned víme, co dělat. Mám ráda kosmopolitní kulturu, městskou architekturu a galerie, společně milujeme hory, oceán, výhledy a dlouhé túry, takže se snažíme vždy spojit obojí. Naposledy jsme takto spojili návštěvu surfařských měst na břehu Atlantiku a toulání po Pyrenejích."

Na jak dlouho většinou své výlety plánujete?  Vzhledem k pracovním povinnostem maximálně na 3 týdny. Ale samozřejmě sníme o dlouhých několikaměsíčních cestách.
"Stává se, že se třeba rozhodnete večer, sbalíte to nejnutnější a vyrazíte na pár dní do cizích končin? Někdy jo. Třeba v době covidu v roce 2020 jsme se takhle ze dne na den rozhodli jet lyžovat na Silvestra do Švýcarska, protože všude v okolí byla střediska zavřená."

Jaké je cestování obytným vozem? Poskytuje ČR obdobné zázemí pro tento styl cestování jako jiné evropské země?
Lukáš: "Já osobně jsem kouzlu cestování obytnou dodávkou naprosto propadl a žádné mínus nevidím. Celkově však karavaning za poslední roky, tím myslím covidové roky, prošel velkými změnami. Začalo se objevovat hodně zákazů a omezení, a to ne jenom u nás, ale v Evropě obecně, které dříve nebyly. Osobně to připisuji tomu, že v době covidu zažíval karavaning velký boom a to hlavně proto, že to byla vlastně jediná cesta jak cestovat. Myslím si, že důvodem není jen větší počet karavanů v přírodě, ale hlavně to, že si obytné vozy půjčovali lidé, kteří nedodržovali nepsaný kodex karavanistů. Infrastruktura pro cestování obytným vozem má v zahraničí před Českou republikou velký náskok, ale i u nás se to poslední dobou zlepšuje. Příkladem je stání s možností se připojit k elektrické síti na parkovišti u stadionu."
Lucia: "Odjakživa jsme cestovali nezávisle. Spali v autě nebo ve stanu a každý den na jiném místě. Koupí dodávky jsme tento zvyk povýšili tak, že si teď s sebou vezeme i peřiny, kuchyň, knihovnu…v podstatě celý dům. Velikost tohoto „domu“ nám pak občas zabrání dostat se na místa, kde je vjezd výškově omezen. Ale to je asi jediná nevýhoda."

Nesmíme zapomínat taky na vašeho parťáka, křížence Franny. Jak zvládá tohle cestování ona?
"Franny je skvělá parťačka. Je vždy první v autě, a i přesto, že jí už bude 15 let, je stále plná energie. Ještě před rokem s námi vylezla na nejvyšší vrch Andory. Cestu autem miluje a je to taky dobrý hlídač."

Utkvěla vám v hlavě nějaká konkrétní země, kterou jste navštívili? Jaké nejsilnější zážitky z cest máte?
Lucia: "Moje srdcovky jsou určitě severské země (Skandinávie, Špicberky, Island, Kanada) kvůli přírodě, architektuře a stylu. Žít bych ale chtěla v Portugalsku. Líbí se mi tamní počasí a místní přátelská atmosféra.
Silných zážitků bylo za ty roky mnoho. Asi bych to shrnula takto. Turistika a spaní v kanadské divočině, potápění se se svítícím planktonem na Bali, pozorování ledního medvěda na Špicberkách, opékání kebabů s kurdským partyzánem v Iráku, probouzení se mezi kamzíky v Alpách, pozorování polární záře v Norsku a kýčovitě růžového východu slunce nad Manhattanom, týdenní pěší túra po pobřeží Portugalska, spaní na divoko ve skotských mokřinách, Lefkada, když byl v Řecku lockdown a všechny krásné pláže bez lidí…"

Výčet z cest vypadá velmi dobrodružně. Šlo vám při cestách někdy „o život“?
Lucia: "O život naštěstí ne, ale paradoxně největší vzrůša jsme zažili na cestách s dodávkou. V Bosně mimo civilizaci jsme se dostali na nezpevněnou cestu v horách, kterou jsme jen tak tak projeli a nespadli do údolí, v Albánii jsme se při vyhýbání autu na šotolině téměř převrátili, v Dánsku nás musel z písku tahat traktor a v Řecku jsme se zasekli v zatáčce v úzké uličce mezi dvěma domy a museli nám pomáhat místní."

Spoustu zážitků máte zachycených na krásných fotografiích. Je focení další srdcovou záležitostí?
 Lucia: "Focení je moje velká radost už od základní školy. Na cestách nikdy nechyběl foťák a to ne jen jeden. Asi před sedmi lety jsem začala fotit portréty a svatby kamarádům a zhruba tři roky fotím i profesionálně. Takže ano, je to milovaný koníček, který se stal zároveň i prací."

Už se vám hlavou honí další destinace?
"Na světě je tolik hezkých míst, které bychom rádi viděli, takže plánů je hodně. Z těch nejbližších to je Sicílie, kterou bychom chtěli trochu procestovat a zároveň si odpočnout u dobrého jídla a pití. A v létě se chystáme dodávkou do Skandinávie." Kateřina Kotasová

Vložila: Petra Soukupová