SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 45. DÍL - MICHAEL MATĚJKA

Šestadvacetiletého absolventa svitavského gymnázia a v současné době doktoranda a technika Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně Michaela Matějku od útlého dětství fascinovalo počasí a změny v přírodě. Jeho záliba se stala povoláním, Michael Matějka byl na začátku letošního roku členem výzkumné expedice na Antarktidě a na další se připravuje.

Maturoval jste na svitavském gymnáziu poměrně nedávno, jaké máte na studium vzpomínky? A vzpomenete si, co jste s sebou vezl na výlet ve třetím ročníku?:-)
„Možná začnu od konce. Už si opravdu nevzpomínám, co jsem s sebou vezl na výlet ve třeťáku. Možná nějakou knihu? Ale na výlety si samozřejmě vzpomínám, vybavuji si například, jak jsme jednou v deštivém počasí sledovali s napětím zprávy, jestli povodně nepřijdou i na Svitavsko. Když nechám stranou výlety a podobné akce, myslím si, že studium na gymnáziu mi dalo hlavně všeobecný rozhled i v oborech, kterým bych se třeba sám o sobě vůbec nevěnoval.“
Pozn. autorky: podle vzpomínky třídní učitelky Ditty Kukaňové s sebou Michael vezl na výlet dvoumetrový klacek, prý kvůli orientaci, jako oporu při chůzi a kdyby se ztratil, zabodne klacek do země, určí si podle stínu světové strany a najde cestu.
„Máte pravdu, vozil jsem s sebou turistickou hůl z lísky, nosil jsem ji na různé túry, ale na tu příhodu, kdy se mě paní Kukaňová na hůl ptala, bych si bez Vás nevzpomněl…“

Už na gymnáziu jste měl řadu úspěchů v olympiádách se zaměřením na zeměpis, co Vás k těmto oborům směrovalo? V mezinárodním kole geografické olympiády jste byl na stém místě ze 159 účastníků, považoval jste to za úspěch?
„Ke geografickým oborům jsem měl blízko od malička, sledoval jsem různé jevy v přírodě, bavilo mně chodit po kopcích a studovat mapy. Co se týče mezinárodní olympiády, tak při vyhlášení jsem byl trochu zklamaný, že to nebyla medaile, kterých bylo několik desítek, ale zpětně to beru především jako zajímavou zkušenost se potkat se studenty podobného zaměření z různých zemí a možnost udělat si obrázek o Rusku, kde se olympiáda konala.“
Během základní i střední školy jste se už věnoval své budoucí profesi, meteorologii a klimatologii. Čím to vlastně začalo, proč Vás zlákaly tyto obory?
„Počasí jsem začal systematičtěji sledovat v roce 2005, když mi bylo devět let. Začal jsem si psát poznámky, počítat průměry a porovnávat roky mezi sebou a později i moje měření s údaji s dalších stanic. Jednou z věcí, která mně na počasí bavila, bylo napětí, jak daná situace dopadne, jaké bude teplotní minimum nebo kolik sněhu do rána napadne. Zpočátku nebylo moje měření v Brněnci úplně přesné, ale postupně se to zlepšovalo a nyní zde provozuji automatickou stanici s přenosem dat na internet, takže měření pokračuje, i když já už trávím většinu času v Brně nebo na cestách.“

Studoval jste obor Fyzická geografie na brněnské Masarykově univerzitě a během studia se zaměřil na studium meteorologických podmínek na ledovcích v Antarktidě. Proč právě toto téma?
„Obor Fyzická geografie jsem si vybral primárně kvůli tomu, že jeho součástí je i studium meteorologie a klimatologie, i když mně zajímaly i jiné podobory, například krajinná ekologie. K Antarktidě jsem se dostal při volbě tématu bakalářské práce, když z nabízených možností mně toto téma nejvíc zaujalo. Výzkum polárních oblastí na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity má velkou tradici, a tak jsem měl možnost se přidat k aktuálnímu výzkumu, který má velký význam i do budoucna.“

Během studií jste absolvoval stáž na univerzitě v Oslo. Je známo, že Norové jsou specialisté na výzkum v polárních oblastech.
„V Oslo jsem strávil dva měsíce v roce 2019. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem byl na nějakém delším zahraničním pobytu. Asi nejcennější byla možnost poznat, jak se žije v Norsku, což se vám během krátké dovolené s cestovkou asi nepodaří. Přínosem byla i možnost hovořit s odborníky v dané oblasti z jiné univerzity. A samozřejmě jsem nezapomněl navštívit loď Fram, na které se začátkem 20. století plavil Amundsen do Antarktidy, a nyní je vystavená v muzeu v Oslo.“

Na počátku letošního roku jste strávil téměř tři měsíce na ostrově Jamese Rosse na Antarktidě. Jaké je cestování do těchto končin?
„Cesta na ostrov Jamese Rosse nám letos zabrala asi dva týdny, ale většinu z toho jsme strávili v karanténě v Punta Arenas v Chile. Cesta do Chile letecky trvala asi dva dny, přelet na ostrov Krále Jiřího na Jižních Shetlandách asi dvě hodiny a následná plavba lodí na ostrov Jamese Rosse trvá něco přes 12 h. Cesta zpět probíhala podobným způsobem, jen bez karantény, a tak včetně několikadenního čekání na uruguayské stanici nám trvala jen týden. Přímo na stanici jsme byli dva 2 měsíce.“

Ze kterých profesí se skládal tým na Antarktidě? Co má kdo na starosti?
„Většinu týmu tvořili vědci z různých oborů, kromě meteorologie a klimatologie byly zastoupeny i rostlinná fyziologie, mikrobiologie, geomorfologie nebo glaciologie. Byla s námi i antropoložka, která zkoumala, jak se mění naše úroveň stresu během expedice. Skupinu doplňoval expediční lékař a tři technici, kteří se starají chod stanice po technické stránce a mají na starosti i dieselagregát, motorové čluny a terénní čtyřkolky.“

Byl jste rád, když jste dostal nabídku k pobytu s expedicí na Antarktidě? Jak jste se připravoval? A jaké speciální oblečení jste měl v zavazadlech?
„Určitě jsem byl rád, že jsem měl možnost se do Antarktidy podívat. Součástí přípravy byl kurz pohybu na ledovcích v Alpách a potom před-expediční školení v Brně. V „naší“ oblasti v Antarktidě stačí v letní sezóně podobné oblečení, jaké se používá třeba v zimě v horách. Samozřejmě musí být kvalitní. Levné a nefunkční materiály by se vám v terénu rychle vymstily. Jako spodní vrstva se hodí merino, na to mikina a na ní expediční membránová bunda. Při stoupání do kopce se dá jít i ve dvou, případně i v jedné vrstvě, když je teplejší období. Ale nahoře je potřeba se zase přiobléct.“

Jak jste zvládl příchod do oblasti, která se vyznačuje chladem a mrazem? Nakolik odlišný je mráz a zima, které známe my v České republice?
„Během antarktického léta, kdy jsme na stanici pobývali, zde nejsou nějak extrémní teploty – většinou je kolem nuly nebo několik stupňů nad nulou. Velkou roli ale hraje vítr, podobně jako třeba na horách nad hranicí lesa. Pokud nefoukalo, tak byly i teploty slabě pod nulou relativně příjemné, naopak při silnějším větru se při práci na místě se hodí péřovka, i když je lehce nad nulou. Při plánování práce v terénu nám pomáhala předpověď počasí, kterou jsme měli k dispozici přes satelit. Počasí se zde mění občas ze dne na den, jednou jsme šli v podvečer do terénního tábora při slunečném počasí a další den ráno jsme se budili v zasněžených stanech. Ale myslím, že to se dá zažít i v Česku.“

Co bylo Vaším úkolem v expedici? Zažil jste nějaký „zádrhel“ při práci právě kvůli lokalitě?
„Společně se svým školitelem docentem Kamilem Láskou jsme měli na starosti především správu sítě meteorologických stanic a provádění dalších meteorologických měření a pozorování. K tomu jsme se účastnili každoročního měření hmotové bilance ledovců, tedy toho, kolik hmoty ledovce ztratily nebo získaly za poslední rok. Práci může zkomplikovat třeba počasí, jednou nás sněžení a zhoršená orientace donutily zrušit plánovanou odbočku k jedné meteostanici a vrátit se k ní až za lepších podmínek. Práci na ledovci může zkomplikovat třeba zaseklý vrták v ledu, jehož záchrana může zabrat celkem dost času.“

Jaké zkušenosti či návyky jste si z Antarktidy přivezl?
„Jedním z dobrých návyků při expedici je určitě dostatek spánku a pohybu na čerstvém vzduchu. Zkušeností jsem nabral spoustu, nejen odborných, ale například i kulinářských při službách v kuchyni. Sice jsme nestihli Vánoce oslavit doma, ale ty chilské také stály za to.“

Na čem pracujete aktuálně? Co zajímavého Vás čeká?
„Aktuálně jsem na stáži v Bergenu v Norsku, kde se kromě jiného seznamuji s jedním meteorologickým měřicím systémem, který by měl odcestovat spolu s další expedicí do Antarktidy. Po návratu do Brna se budu dál věnovat své disertační práci a podílet se na výuce statistiky pro studenty bakalářského stupně.
Momentálně je pro mě aktuální hlavně další expedice do Antarktidy, která by se měla uskutečnit letos v zimě. Vzhledem k tomu, že v rámci svého výzkumu se věnuji hodně meteorologickým modelům, tak by se někdy rád zúčastnil nějakého většího projektu v této oblasti.“

A zcela poslední otázka: vracíte se do Svitav?
„Aktuálně bydlím v Brně, ale do Svitav jednou za čas zavítám, míváme například rodinné oslavy v jedné restauraci na náměstí. Kde to mám rád? Asi vám neřeknu konkrétní místo ve Svitavách, ale stále se rád projedu na kole zvlněnou krajinou mezi Svitavami a Letovicemi.“
Petra Soukupová