SVITAVŠTÍ SVĚTÁCI - 40. DÍL- ADÉLA TESAŘOVÁ

Vystudovala mezinárodní obchod a evropskou ekonomickou integraci na Vysoké škole ekonomické v Praze, předtím maturovala na svitavském gymnáziu. Adéla Tesařová žije více než šestnáct let v Belgii, aktuálně řídí oddělení Spotřebitelé, lokální iniciativy a spravedlivé transformace na Generálním ředitelství pro energetiku v Bruselu. Do Svitav a rodného Hradce nad Svitavou se ráda vrací, za domov považuje Čechy i Belgii.

Jaký je váš vztah ke Svitavám?
„Vyrůstala jsem v Hradci nad Svitavou, takže Svitavy pro mě dlouhá léta byly “městem”, kam se jezdilo na nákup. Později jsem do Svitav začala dojíždět na gymnázium, kde jsem celkem strávila 7 let. Dodnes do Svitav a Hradce pravidelně jezdím k rodičům a za širší rodinou.“

Co přesně jste studovala na VŠE? Obor na vysoké škole Vás pak směroval k Vaší práci?
„Na VŠE jsem vystudovala mezinárodní obchod a evropskou ekonomickou integraci. Moje studia mě nasměrovala nejprve k práci v oddělení DPH společnosti PricewaterhouseCoopers v Praze. Mezitím jsem absolvovala konkurz do evropských institucí a následně jsem byla vybrána na konkrétní pozici v Evropské komisi. Zkušenosti z daňové oblasti a z mezinárodního týmu PwC mi usnadnily začátky v Komisi.“

Na jaké pozici jste začínala v Evropské komisi?
„Moje první pozice byla v oddělení spotřebních daní, kde jsem byla zodpovědná za právní úpravu spotřebních daní na benzin a naftu a ostatní energetické produkty a elektřinu. Byla jsem zodpovědná za návrh modernizace této legislativy včetně případného zavedení uhlíkové daně v Evropské unii, na tom se členské státy nakonec nedohodly, a místo toho se dále rozvíjí systém obchodování s emisními povolenkami. Tato práce byla pro mě branou do světa ochrany klimatu a k také k tématům hospodářského růstu a ekonomické obnovy po finanční krizi 2008/2009 či po pandemii.“

Věnujete se ekonomice, energetice a ochraně klimatu, které z těchto témat Vás zajímá nejvíce? A co by třeba měli vědět běžní uživatelé?
„Tato témata spolu úzce souvisejí, neboť dlouhodobá udržitelnost hospodářského rozvoje a pracovních míst souvisí s jejich environmentální udržitelností. Hospodářský rozvoj se doteď konal na úkor budoucích generací, a tohle už nemůže pokračovat, planeta už to nezvládá. Ačkoliv hospodářské a environmentální politiky musejí lépe nastavit rámec, ve kterém ekonomické subjekty a lidé operují, aby se toto napravilo, a moje práce je k tomu přispět, v praxi je to i na každém z nás. Já si osobně myslím, že pokud lidé chtějí žít zdravý a smysluplný život, tak se musejí starat nejen o sebe, ale i o své okolí a přírodu.
Už jako dítě jsem nechápala, jak můžeme vypouštět spaliny do atmosféry, kterou pak dýcháme, a ze které prší do půdy, ve které pak pěstujeme potraviny. Lidé se bojí změn a stále věří uhelné lobby, ale zelená ekonomika je největší ekonomická příležitost a zároveň nutnost, pokud si Evropa chce udržet své ekonomické postavení ve světě a své trhy. Bez investic do nových výrobních technologií v průmyslu a do zelené energetiky nás brzy země jako Čína technologicky převálcují a sektory, které se nezmodernizují, zaniknou.“

Aktuálně jste vedoucí oddělení Spotřebitelé, lokální iniciativy a spravedlivé transformace na Generálním ředitelství pro energetiku v Bruselu, co si pod tím představit? Co je náplní Vaší práce?
„Naše oddělení má na starosti ochranu a aktivaci energetických spotřebitelů. Odchod od fosilních paliv znamená také demokratizaci energetiky, kde každý spotřebitel se může stát zároveň výrobcem elektřiny, a tudíž se může postarat sám o sebe a své náklady. Naše oddělení má na starosti legislativu, která takovou demokratizaci umožňuje a která umožňuje vznik komunitní energetiky, kde lidé mohou vyrábět, sdílet a prodávat energie. Zároveň máme ale také na starosti pomoc těm, kteří se sami zapojit nedokáží, buď proto, že jsou v situaci energetické chudoby, a tudíž nemohou sami investovat, nebo proto, že v procesu zelené transformace ztratili práci.
Kromě politik a programů na vymýcení energetické chudoby také pomáháme uhelným regionům s ekonomickou transformací a přeškolováním pracovníků do nových oborů, včetně zelené energetiky. V oddělení také spravujeme programy spolupráce s městy či dalšími místními aktéry, kterým pomáháme se zapojit do různých programů energetických úspor, investic do obnovitelných zdrojů a odchodu od fosilních paliv. Nedávno se téměř 400 měst z celé Evropy přihlásilo do programu stát se klimaticky neutrálními do roku 2030. Možná by něco z toho mohlo zajímat i Svitavy…?“

Lze říci, co nejsložitějšího jste v Bruselu řešila?
„Nejsložitější a nejtěžší je současná situace spojená s ruskou invazí na Ukrajinu. Evropská závislost na fosilních palivech tak dostala novou dimenzi, již se nejedná jen o klimatické změny, ale také o strategické dodávky. S krizí související nárůst cen energií, který postupně cítí i spotřebitelé, a to v různých zemích různým způsobem, je samozřejmě klíčové téma pro naše oddělení.“

Vzhledem k aktuálním událostem v Evropě je možné z Vašeho pohledu odhadnout, co nás v oblasti energetiky čeká?
„V oblasti energetiky nás čeká rychlý a drastický odklon od fosilních paliv, jakými jsou plyn, uhlí či ropa, které všechny ve velkém dovážíme z Ruské federace, a rychlejší elektrifikace ekonomiky. Aby se toho dosáhlo, Evropa musí snížit energetickou spotřebu a spoléhat se více na domácí a především obnovitelné zdroje, tedy elektřinu ze slunce, vody, vzduchu a země, to znamená tepelná čerpadla, bioplyn z organického odpadu a podobně.
Každý z nás může konkrétně přispět tím, že sníží spotřebu energie. Jak? Izolací střechy a domu, úspornými spotřebiči a žárovkami, sušením prádla na sušáku místo sušičky a svetrem místo trička doma v zimě, instaluje si solární nebo tepelný panel na střechu, začne jezdit víc na kole a víc chodit nebo používat hromadnou dopravu místo auta.“

V Belgii tedy žijete více než šestnáct let, je už pro Vás domovem? Čím vás Belgické království okouzlilo?
„Belgie si vybrala mě, ne já ji, protože jsem se sem přistěhovala kvůli práci.  Tudíž mi nějakou dobu trvalo, než jsem si na Belgii zvykla. Dnes je už pro mě Belgie domovem, stejně jako Česko pro mě stále zůstává domovem. Vybírám si z obou, co se mi líbí. V Belgii se mi líbí, že se lidé nestresují, jsou v pohodě a nemají potřebu si na nic hrát. Taky se mi líbí, že Belgie má moře a všude se dá rychle dostat vlakem. Na Bruselu se mi líbí, že je otevřený pro cizince a že tu není třeba se nijak složitě začleňovat, žijí tu různé národnosti mírumilovně vedle sebe. Také se mi líbí, že ačkoliv žijeme relativně v centru hlavního města, můžeme téměř všude dojít pěšky a za 20 minut tramvají jsme v lese. Místní kulturní scéna je také velmi různorodá a pestrá.“

Do Svitav se vracíte, kam nejraději? A líbí se Vám proměna města za poslední roky?
„Do Svitav se nejraději vracím domů k rodičům. Proměna města se mi líbí, určitě se ve Svitavách věci posouvají dopředu. Mým oblíbeným místem asi zůstává náměstí a okolí rybníku Rosnička. Náměstí se ale opravovalo už v 90. letech a mám pocit ze se z něj vytrácí život s tím, jak postupně opadávají ty zrenovované fasády a kolem města vyrůstají nákupní centra...“ Petra Soukupová