Netradiční zakončení školního pololetí

A zase ten kotel

Začátek nového kalendářního roku nebyl pro nás příliš šťastný. Oprava prasklého kotle v mateřské školce, ke které došlo na Štědrý den, se protáhla do prvního týdne roku 2022 a 30. ledna praskl kotel v základní škole. Byla neděle a já měl vybitý mobil. Pan starosta se nakonec dovolal mé manželce a nedělní idyla byla tatam.

Zastupitelé města nám předjednali u pana Mohra možnost pobytu v učebnách Fabriky. To byla veliká pomoc, protože v lačnovské škole už vládla zima. S panem Mohrem jsme domluvili podrobnosti a já mohl obvolávat zaměstnance školy a společně s nimi informovat rodiče. Kdo nebral telefon, tomu jsme dodali informaci osobně. Více se toho za odpoledne nestihlo.

V pondělí ráno jsme se sešli ve škole, otestovali se a potom karavana dětí vyrazila na cestu do Fabriky, kde probíhaly poslední přípravy. Technik zapojil počítač a dataprojektor, vše jsme odzkoušeli a už tu byli první výletníci. Děti to skutečně braly jako výlet s překvapením.  A pro zaměstnance Fabriky to byla také premiéra. Jsme první školou, která v tomto zařízení měla několik dní vyučování. Je však pravda, že se děti v učebnách moc nezdržovaly. Vzniklou situaci jsme pojali jako neplánovaný projektový týden a troufám si tvrdit, že děti poznaly hodně věcí a dost se toho naučily. Po příchodu všech tříd jsme dětem pustili pohádku a začali plánovat program následujících dní. Každý den musel mít něco nového a zajímavého:
V pondělí předávání vysvědčení za první pololetí, v úterý plavecký výcvik, ve středu návštěva muzea a ve čtvrtek to bude městská knihovna. Ve volných chvílích si děti zopakují probranou látku…

Naplánovat lze spoustu věcí, ale nelze čekat, že na nás mají všichni oslovení ze dne na den čas. Prasklý kotel inicioval prověrku schopnosti koordinovat jednotlivé městské organizace. A lepší hodnocení by Svitavy dostat nemohly. Vše klapalo jako hodinky. Nikde jsme nenarazili na nějaké zaváhání, všichni se snažili pomoci, jak nejlépe mohli. Ve Fabrice jsme se cítili jako doma a plavecký výcvik jsme měli domluvený již dávno. Na něj však navázal naprosto úžasný program v muzeu a městská knihovna vyrazila dech i mně, protože děti byly zavedeny do depozitáře, nikdo v tu dobu nebral telefon a já dvacet minut po všech patrech hledal za pomoci zaměstnanců Fabriky ztracenou třídu.

Zážitků bylo opravdu hodně. Musím však zmínit ještě jeden, který si některé z dětí budou pamatovat hodně dlouho. Na čtyři dny jsme museli vyřešit stravování. Naše kuchyň v mateřské škole vařila, ale bylo potřeba najít místo, kam bychom jídlo dopravili  a kde bychom se najedli. Zde nám vytrhla trn z paty Integrovaná střední škola z Moravské Třebové, jejíž praxe probíhá právě v restauraci Fabriky. Studentky třetího ročníku a jejich učitelky jsou naprosto úžasné a pro některé děti byla návštěva restaurace premiérou. Je nutné si uvědomit, že před coronavirem bylo našim prvňáčkům méně než pět let. Od té doby se většina restaurací na dlouhou dobu uzavřela. A tak to byl pro ně svátek nechat se obsluhovat v krásném prostředí a učit se jak správně stolovat.
Co říci závěrem? Všechno špatné je k něčemu dobré. A toho dobrého bylo tentokrát opravdu hodně.
Zdeněk Petržela
 

vložila: Kateřina Kotasová